Mladá Boleslav, ulice Ptácká

50°24'35.79"N,14°53'55.77"E

Současný stav: neexistuje

Realizace: asi 1867, ale možná i 1898 :)

Výška: 78 metrů dle vlastního měření (ing. Klokner v roce 1906 uvádí, že 80 metrů)

Zpracováno: 01/2009, aktualizace 05/2011, demolice dokončena bořením podstavce 21. 4. 2011 

 

dobová pohlednice (jpg)

V údolí řeky Jizery v Mladé Boleslavi začala v 19. století výstavba mnoha průmyslových provozů. Ve čtvrtích Podolec a Pták vznikala jedna fabrika vedle druhé - mydlárna, továrna na svíčky, oleje, tuky, pekárna, Reissova škrobárna, textilní továrny a konečně i náš lihovar.

Celé údolí bylo ozdobeno komíny, které společně s černým dýmem poukazovaly na průmyslový účel tohoto místa. Musela to být radost pohledět (a počichat)! Dnes se na tomto území ale dochovaly pouze tři tovární komíny (z cca deseti původních).

Kousek od mladoboleslavského hradu založil chemik Ignác Lederer lihovar (pravděpodobně roku 1867), výroba byla ale doplněna o  umělá hnojiva, draslo a lučebniny. Fabrika patřila k jedné z největších v Mladé Boleslavi, před sto lety měla skoro 500 zaměstnanců. Od roku 1895 se stala fabrika akciovkou s názvem "Akciová společnost mladoboleslavského lihovaru a továrny na lučebniny".

A od počátku výroby se krásně z oktagonálního krasavce kouřilo, komín vesele vyfrkoval chutný uhelný dým. Místní rodák, pan František Kramlík, vzpomíná, jak táta jeho dědy sloužíce u c.k. armády v kasárnách na hradě nadával často na hustý smrad, který se táhnul celým údolím a kouř z komína zahlcoval často mastným prachem a popílkem okolí. S úsměvem rodák dodává, kterak jeho praděda sušíce na okně bílé podvlíkačky z nich černé gatě během chvíle měl a zmeškal tak nástup.

O tom, proč byl komín lihovaru v údolí nejvyšší, se lze jen domnívat. Mohlo to být nejen pravděpodobně vysokým výkonem tepelného zdroje, ale možná i právě jeho polohou - spaliny bylo třeba dostat vysoko nad údolí tak, aby právě nezamořovalo blízké okolí. No ale ty černé gatě napovídají, že to asi zas tak moc nepomohlo.

Komín měl mohutný podstavec o čtvercové základně (půdorys je necelých 9 x 9 metrů), nahoře zdobený římsou, tloušťka zdiva v patě dosahovala něco přes 3(!) metry. Dřík byl oktagonální a celý vyhnutý ze svislé osy. Toto vyhnutí se u řady komínů stává při jejich provozu, či odstavení, ale zde byl komín údajně křivý již od svého vzniku (tomu napovídají i dobové pohlednice + v roce 1906 zmínka Ing. Kloknera, že byl komín vychýlen o 1 metr). Prostě se nějak nepovedlo postavit komín tak jak se má (svisle) a jeho stavitel raději spáchal sebevraždu, než mít ostudu. Toliko mu velela stavovská čest (a co dnešní stavitelé neforemné industriální architektury?).

Dobové fotografie napovídají, že komín neměl nikdy hlavici, což je nanejvýš pozoruhodné, nebývalo to totiž zvykem. Nahoře mělo zdivo dříku tloušťku cca 60 cm, což je také nezvyklé - prostě je to docela festovní a konstrukčně nepotřebné plýtvání materiálem. Nabízí se tu tak možnost, že komín nebyl nikdy dostavěn (třeba právě z důvodu vyhnutí ze své osy), nebo byl postaven tak, aby se v budoucnu dal zvýšit.

Dříkem se vinuly po celé délce svislé trhliny, ty byly však vyspárované a komín byl svázán stahovacími ocelovými obručemi, tak snad by ještě mnoho desítek let vydržel. Ale v lednu 2011 začali komín bourat. Dříve byl komín a fabrika v majetku nedaleké společnosti AKUMA, a.s., pak ho vlastnila ŠKODA AUTO a.s. a osud byl stejný jako se sousední textilní továrnou Ignaze Klingera. Tu Škodovka zbořila společně s oktagonálním komínem v roce 2005 a postavila zde moderní, nelíbivé fabrikybudovy. A co je zajímavé. Zde u Jizery byly historicky tři vysoké tovární komíny (a že jedny z nejvyšších svého druhu v ČR v době 19. století!). Dva zbořila Škodovka (lihovar 2011, sousední textilka 2005) a jeden si zachovala ve svém areálu bývalé textilní továrny, kde proběhla konverze a společnost jej využívá jako vývojové centrum.

Jednou ze zajímavostí komína bylo provedení vnitřních stupadel, které byly ve vnitřním líci komína zazděny do spirály a ne v přímce, což bývá sice standardní provedení, ale pro kominíky u komínů velkého průměru méně praktické. Stupadla do spirály totiž umožňovaly lepší čištění vnitřku komína od sazí.

V areálu byl ještě jeden komín, který byl menší a byl zbořen někdy v letech 1973-4. Náš komín stál u dvou budov - jedna byla kotelna, druhá elektrárna. Komín nefungoval jen pro kotle na uhlí, ale také pro kotel na spalování výpalek, což byl odpad při výrobě lihu. V elektrárně, která se následně stala čerpací stanicí chladící vody kvasných kádí, byl také osazen kotel na mazut.

Poslední chvíle komína (duben 2011)

Jinak dle demoliční čety byl komín proveden velmi kvalitně, vazba zdiva byla údajně místy prolita betonem, zdivo nešlo prakticky bourat ručně, bylo třeba užít strojů - pneumatického kladiva. Demolice probíhala tak, že prvních 50 metrů výšky bylo bouráno ručně, kdy pracovníci nahoře rozbíjeli zdivo a cihly házeli do komína. V podstavci byla udělaná díra, kudy se suť odebírala. Po zboření na výšku cca 30 metrů bylo torzo rozkousáno mechanicky demoličním bagrem. Odstřel byl kvůli podloží nemožný (zakázaný), otřesy by se přenesly do okolí a negativně by to mohlo narušit budovy. Komín svůj život ale nedal zadarmo. Shodil ze sebe výškařům vysílačku a fotoaparát.

Komín se svojí výškou zabíral před svojí demolicí v roce 2011 první místo mezi nejvyššími a dosud stojícími oktagonálními komíny v ČR, po demolici ho nahradí komín, který je naproti přes řeku, a to ve vývojovém centru Škodovky. Údolí řeky Jizery v Mladé Boleslavi se tak stalo bolavou vzpomínkou na staré dobré (industriální) časy. Kdysi bylo toto místo zobrazováno společně s hradem na všech dobových pohlednicích. Nyní údolí obsazují postupně lesklé novodobé tovární krabice a po tom už ani pes neštěkne.

 

Zdroj informací:

- osobní fabrikyprůzkum

- Semčický zpravodaj, 12/2007 (www.obecsemcice.cz)

- demoliční četa

- zpověď pamětníků (František Kramlík, Antonín Kuba)

- Registr VCPD FA ČVUT (http://registr.cvut.cz), V003948 - Akc. spol. mladoboleslavského lihovaru a továrny na lučebniny, poslední aktualizace: 3. 2. 2009

- František Klokner, O továrních komínech, rozšířený otisk z časopisu Vynálezy a pokroky, Praha, 1906

Fotografie ze srpna 2006, května 2007 a ledna 2011: